Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

A i přes to všechno, jsem si našel čas na týdení výlet do sbírek masožravých rostlin v Anglii a Walesu. Tak se do nich alespoň telegraficky podívejme.

Jak je vidět kvalita sbírek je na poněkud vyšší úrovni. Holt tradice, pracovitost, dobré klima a žádná politika.

A abych tyto obrázky něčím okořenil, co se takto dnes důkladněji podívat na druhou stranu domácí barikády. Ale ještě předtím, se moc omlouvám, že obrázky z Anglie nebudou více popsané, ale bylo by to na hodiny. Zájemcům je někdy rád osobně okomentuji, třeba na pravidelném setkání pěstitelů a přátel CCPS v Olomouci.

Snad alespoň tyto fotografie mnohé napoví. Viděli jsme několik významných pěstitelů a sbírek masožravých rostlin a jednu "provinční" výstavu, kterou stihne za pouhé čtyři dny konání navštívit přes sto tisíc návštěvníků. Pro mě to teda byl docela šok!

Na webu se dá najít spousta inspirativních věcí o masožravých rostlinách, mezi ně (ne)patří i web DarwiniJany, na který přesto občas stojí za to zabrouzdat a trochu se při tom pobavit. Nevadí, že jsou zde informace zcenzurovány a úmyslně zkreslovány - o to tentokrát nejde. Tentokrát jde hlavně o zábavu a poučení.

Za zmínku tak stojí hned několik posledních "perel" z pera nejvyššího vedení a jsem rád, že mám opět co komentovat. Asi se z toho stane tradice, i když jak se zdá, VAMR nám nějak v poslední době skomírá a nové kartičky nějak nepřibývají. Snad tedy neumře úplně.

Zato blbost je opravdu nesmrtelná a tak poslední úvahy velkého IT cenzora, kterak úplně zakázat pěstování ohrožených druhů pro větší blaho pěstitelů i jejich ochranu mě již naprosto neudivují. I za klávesnicí a monitorem tak mohou vzniknout velké pěstitelské myšlenky a nebo se dá i dokonale zblbnout! Jak to dopadne se jistě někde dočtete....

Ačkoliv začínající pěstitel může být VAMRem docela zmaten, o to více jsem rád, že některé triviální chyby jsou na základě našich podnětů za čas nenápadně opravovány a korigovány; a po týdnech od upozornění si autor tohoto díla konečně zopakuje světové strany a najednou je západ i s rosnolistem divte se na západě a východ jak jinak než na východě a Kilimandžáro je skutečně v Africe a ne v Himaláji.

Když už jsem v jednom z minulých blogů psal o tom, že také budu pojmenovávat mnou vytvořenými českými jmény masožravé rostliny a komentář k nejednoznačným a nezávaznám pravidlům, bral jsem to jako celkem dobrý vtip. Konečně se ani neozval nikdo, kdo by mě dále v této šílené aktivitě podpořil - takže jsem si jistý, že jste moji ironii i názor dostatečně pochopili.

Avšak neuplynul ani týden a ve VAMRU již najdeme hned první premiérově vytvořený název a to pro rosnatku Drosera linearis - nyní též "členy DW"  povinně nazývanou rosnatka slínovištní.

Zdá se však, že autor tohoto nového jména s vysokou ambicí se takto zviditelnit, zřejmě trpěl v tomto momentu naprostou tvůrčí impotencí nebo minimálně bolestí hlavy. Zkusme se tedy na toto "originální" pojmenování poněkud blíže podívat.

Nejsem latiník a ani si na něj nahraji, proto jsem využil slovníku. Druhové latinské jméno "linearis" správně odkazuje na úzké, podlouhlé až čárkovité listy, kterými je tato rosnatka typická.

Mohla by se tedy třeba jmenovat rosnatka podlouhlolistá nebo úzkolistá, pokud by to to někdo stál. Ale to ne! Chtějme raději něco originálního a s fantazií made in DarwiniJana!

Autor této kartičky (sám pan president Zdeněk Žáček) však zvolil jiné, dle něj výstižné pojmenování, cituji: "Hibernující druh rosnatky z pomezí Kanady a USA v oblasti hraničních Velkých jezer, kde preferuje růst ve slínovitých bažinách, které nemají kyselé, ale zásadité pH - u rosatek s obecnou oblibou kyselých rašelinných močálů jev unikátní. Právě tento rys jsme upřednostnili pro její druhové české pojmenování, protože druhové latinské jméno linearis značí "čárkovitá", a to se nám zdálo pro čárkovitost listů i jiných druhů rosnatek málo specifické." 

Ačkoliv, dále z kartičky cituji: "Není vyloučeno, že výzkum od roku 1976 natolik pokročil, že je o tomto jevu u rosnatky slínovištní známo podstatně více, ale VAMR (= ZŽ, pozn. KP) zatím žádné takové zdroje k dispozici nemá."

Toto tvrzení mě velmi zaujalo a musím autorovi skutečně pogratulovat k opravdu aktuální literatuře a zdrojům, ze kterých tak rád a často čerpá. Trochu bych i čekal, že se po 30 letech budou dát nalézt i nějaké další aktuálnější informace a studie, zvláště pokud je k dispozici vybavená knihovna společnosti, kterou pan president vede. Ale ukazuje se, že investice do knih byly v tomto případě jen vyhozenými penězi. Já jsem však pro tuto příležitost využil pouze omezených služeb google a asi po pěti minutách jsem zde s výsledky.

Nejprve si tedy zopakujme, co je to vlastně slín: "Slín je geologický název pro směs jílu a karbonátu, který vzniká jako sedimentární pelitická hornina. Tento termín se používá pro směsi u kterých není zcela jasný obsah jednotlivých složek. Jedná se o usazenou jílovitou horninu s obsahem 25 až 75 % CaCO3 (nebo CaSO4). Má neutrální až zásaditou reakci."

To je výborné - říkal bych si si (kdybych však o tom nic dalšího nevěděl!), toto je jistě ta jediná a pravá rosnatka, která dobře snáší zásadité a jílovité prostředí a použitý český název k tomu přímo vybízí! Ale chyba lávky - na slínu vám tato rostlina prostě neporoste a to ani pokud jí to přikáže celá správní rada DarwiniJany!

Zajímavou ekologickou studii se vztahem k základnímu substrátu (písek, oragnický  materiál, rašeliník) najdeme třeba zde. Ale ještě zajímavější, je tato práce, která uvádí pH substrátu mezi 5.6-6.1 - tedy v kyselé oblasti. I jiné práce (stačí hledat!) uvádějí substrát více jako rašelinný kyselý, než slínovitý a zásaditý. A obrázek z přírody a další snímky tomu také více napovídají. 

Nicméně toto nemusí být definitivní a nelze vyloučit, že tato rosnatka roste třeba i na alkalických jílovitých substrátech (ale např. v kyselých porostech řas a mechů nebo na velmi kyselé ale tenké organické vrstvě, právě pokrývající onen někdy přítomný slín). Také při tak širokém areálu jejího výskytu, se dá čekat mnohé. Přesto bych se klidně vsadil, že je to druh spíše kyselinomilný nebo tolerující maximálně neutrální půdy. O jeho růstu na čistě alkalických půdách nejsem přesvědčen - a je to docela možná jen dogma, které si navzájem autoři opisují ze starých knih, bez toho aby si toto nějak náležitě ověřili.

Jinak kontrolní otázka přátelé: Vyskytuje se tento druh opravdu a pouze na pomezí Kanady a USA, jak se v citaci uvedené výše uvádí? Co takhle si po světových stranách trochu zopakovat i geografii, Zdeňku? A začněme třeba na Slovensku (to je "daleko" od Prahy - někde na východě ;-)), konečně s rosnatkou ze "slínů" to také souvisí. V Turčianké kotlině tam nalezneme největší přírodní populaci Drosera anglica u našich sousedů, která roste přímo na prameništi tvořeném vápencovým štěrkem a jílem. Tedy na první pohled by se to takto mohlo zdát, ale při bližším pohledu a zkoumání zjistíme, že rostliny velmi plytce koření ve zde četném mechovém krytu nebo řasovém pokryvu substrátu a nikdy je nenajdeme na čistém alkalickém štěrku. A pokud si ověříme pH tohoto mechu, naměříme kyselé hodnoty!

Oproti tomu v České Republice známe tuto rosnatku jenom z půd kyselých a nebo neutrálních slatin. Není toto stejný případ i pro rosnatku Drosera linearis? A přejmenujeme proto Drosera anglica na rosnatku slatiništní, vápencomilnou a nebo takto podobně? Jinak se podívejte na předcházející a následující obrázek, jak to na Slovensku vypadá.

Jak to tedy skutečně je? Z přírody tento druh osobně neznám, ale přestože tuto rosnatku již roky úspěšně pěstuji na kyselém substrátu, provedl jsem již před dvěma měsíci jednoduchý pěstitelský test a tyto rostliny na alkalický slín o pH 8 zasadil. A zde je po měsících onen žalostný výsledek:

Rostlinky objektivně krní, nevyvíjejí se nové listy a  chřadnou.  Asi jim na slínu není dobře a to se jmenují slínovištní! Něco je špatně, milá DarwiniJano.

Je mi naprosto jasné, že nikdo z představitelů této organizace nikdy živou Drosera linearis na vlastní oči neviděl a tak jsem si zde připravil ješte jeden snímek z mojí kultury. A také bych jim tímto chtěl poděkovat za opravdu vhodný a naprosto výstižný český název, kterým nás obohatili a kterým se jistě zapíší do historie! Jen tak dále, pánové a dámo!

Slíbil jsem také několik fotek z tradičního jarního stěhování. Tak tedy právě teď vypadají naše rostliny ubytované v letních ubikacích. Stěhováním a sprašováním (fyto-sexem) jsme strávili celý minulý víkend a květy špirlic již nemůžeme ani vidět (natož cítit). Ale jo, je to radost! Až na to, že jsme od sladkého "nektaru" všichni ulepení až za ušima.

Mucholapky už jsou zase ve své kondici - a i při tom je se na co dívat - např. na plnící se květináče novými růžicemi a pastmi! Rychlost přímo raketová. A to ještě před měsícem tyto kytky tvrdě spaly!

Dnes již běžná Sarracenia oreophila ve skleníku - na tomto stole má snad padesát květů! A IT "ochranář" hRubeš by mě jistě nutil vzdát se jejich pěstování (je to bohužel CITES A druh!) a produkce mnoha tisíc semen, aby tak mohl chránit její poslední lokality v přírodě! Absurdní hovadina, nemyslíte?

A závěrem, něco velmi masožravého. Snímek z Walesu, 10. května 2008, mlhavé ráno. Krásný model, není-liž pravda?

Mějte pěkný týden nejen s masožravkama. A dejte raději na lidi, kteří o kytkách něco vědí a nedělají do politiky a do ochrany přírody, o které neví naprosto nic!