Nezapomeňte! Výstava masožravek začíná již tuto sobotu!
A tak doufám, že se s mnohými z vás na výstavě v termínu 6-14. září potkám osobně. A abych vás ještě o trochu více navnadil, tak připojuji pár unikátních fotografií. A alespoň jeden druh, který dnes bude mít světovou premiéru!
A už dopředu se omlouvám, že toto je zřejmě první a poslední blogový příspěvek měsíce září. Ale mám toho teď opravdu hodně a kromě výstavy v Praze se podívám ještě do Itálie na Evropskou burzu masožravých rostlin a mimoto mi na závěr měsíce naplánovala jiný program má nejdražší žena. Budu totiž malovat! A tak jistě na další věci nezbude čas. Ale to nevadí, v říjnu to bravurně doženu.....
A teď hádanka. Copak to máme na následujícím snímku za bublinatku? Že netušíte? Není se za co stydět. Tak já vám ji tedy představím. Jedná se o australskou Utricularia arnhemica. V kultuře je to naprostá novinka a troufám si tvrdit, že toto jsou její první snímky, které naleznete na internetu.
Měl jsem totiž to štěstí, že mi pár semínek před nedávnem vyklíčilo. A tak jsem rozdělil semenáčky, označil je a vy se tak můžete pokochat i variabilitou unikátních květů. Trochu jsme z toho byli zpočátku paf, pročítali Taylorovu monografii tam a zpátky, dívali se také na pasti, ale shodli jsme se nakonec, že obě formy (=srovnej rozdílné květy!) patří jednomu druhu.
Utricularia arnhemica roste endemicky jak její název napovídá v malé oblasti kolem australského města Arnhem v severních teritoriích. Zřejmě vegetuje jen sezónně, jako "letnička", neboť oblast v suché periodě úplně vysychá. Není vyjímkou, že tento druh může být i některé roky k nenalezení, jak se o tom letos přesvědčil jeden australský botanik se kterým jsme v kontaktu. Na lokalitě bylo prostě sucho a kytka nikde! Zklamání pro všechny.
A teď trochu odbočím. Schválně jsem si zkusil její jméno vygooglovat a co mi ze zázračného vyhledávače vypadlo na třetím místě? Nepodarek typu VAMRU - o důvod více, proč by se internet neměl zahlcovat podobným typem umírajících a nikdy nedokončených encyklopedií, jejichž užitná hodnota odpovídá přesně obsahu dané stránky, na kterou jsem zde umístil odkaz.
No nic. Tak alespoň anatomie květů. Jen díky kamarádovi, který zde zrovna byl a vyhrál si s tím dokonale! Já bych na to neměl nervy! Jinak je to docela subtilní druh s růžičkami do 2 cm. Zpočátku jsem čekal "obra" už i vzhledem k tomu, že tento druh má mít jedny z největších pastí dosahující až 1,2 cm v půměru! Že nevěříte? Prý se tak ale děje v optimálních podmínkách, které si nejsem moc jistý jak v kultuře dosáhmeme. Budeme se snažit. Jinak bežné pasti jsou jen nekolikamilimetrové, ty obří se tvoří na zvláštních prýtech vyrůstajících na bazích rostliny jen občas...
Nedávno vyšlo nové číslo časopisu CPN, jehož jsem odběratelem a potěšilo mě, že byl z Kuby popsán další druh tučnice. Jmenuje se Pinguicula lithophytica. V kultuře však zatím není, stejně jako další nové kubánské druhy. To však neplatí o Pinguicula albida, která je na snímku. Teploty koncem léta ji vyhovují a tak pěkně roste. Překvapením je však onen středový deformovaný list, občas se na tučnicích vyskytne. Dá se to snad vysvětlit nějakým evolučním vývojem a vazbami s jinými rody masožravek, ale protože tomu nerozumím, tak se do toho ani raději pouštět nebudu.
Letos se také daří mexickým letničkám. Na snímku je Pinguicula sharpii. Podobná např. Pinguicula lilacina a P. takakii. Začátkem zimy uhyne. Již před tím ale stihne vyplodit mnoho semen, ze kterých populaci na jaře obnovím. Každou sezónu roste jinak, někdy máte kytek mraky, jindy zase velkou radost, když udržíte jedinou. Další stránky o tomto jednoletém druhu naleznete zde.
No a co na závěr? Magnetická Pinguicula laueana. Ačkoliv dnes již běžný druh, pro barvu jejich květů z ní nemohu spustit oči a určitě nejsem sám. Pakliže vykvete, tak je to svátek.
Takže se už těším, že se s některými z vás uvidím v Praze na setkání členů CCPS a nebo na výstavě masožravých rostlin v PBZ, kde si budu obhospodařovat svůj stánek a také radit o pěstování, pakliže budu samozřejmě vědět. Také si můžete zakoupit moji knihu a nechat si ji podepsat. Každopádně budu osobně k dispozici přes oba víkendy i během týdne. I v pondělí, kdy je vyjímečně (kvůli nám ;-) otevřeno.
Mějte pěkný konec léta, alespoň tak barevný, jako je květ této atraktivní tučnice!
A teď hádanka. Copak to máme na následujícím snímku za bublinatku? Že netušíte? Není se za co stydět. Tak já vám ji tedy představím. Jedná se o australskou Utricularia arnhemica. V kultuře je to naprostá novinka a troufám si tvrdit, že toto jsou její první snímky, které naleznete na internetu.
Měl jsem totiž to štěstí, že mi pár semínek před nedávnem vyklíčilo. A tak jsem rozdělil semenáčky, označil je a vy se tak můžete pokochat i variabilitou unikátních květů. Trochu jsme z toho byli zpočátku paf, pročítali Taylorovu monografii tam a zpátky, dívali se také na pasti, ale shodli jsme se nakonec, že obě formy (=srovnej rozdílné květy!) patří jednomu druhu.
Utricularia arnhemica roste endemicky jak její název napovídá v malé oblasti kolem australského města Arnhem v severních teritoriích. Zřejmě vegetuje jen sezónně, jako "letnička", neboť oblast v suché periodě úplně vysychá. Není vyjímkou, že tento druh může být i některé roky k nenalezení, jak se o tom letos přesvědčil jeden australský botanik se kterým jsme v kontaktu. Na lokalitě bylo prostě sucho a kytka nikde! Zklamání pro všechny.
A teď trochu odbočím. Schválně jsem si zkusil její jméno vygooglovat a co mi ze zázračného vyhledávače vypadlo na třetím místě? Nepodarek typu VAMRU - o důvod více, proč by se internet neměl zahlcovat podobným typem umírajících a nikdy nedokončených encyklopedií, jejichž užitná hodnota odpovídá přesně obsahu dané stránky, na kterou jsem zde umístil odkaz.
No nic. Tak alespoň anatomie květů. Jen díky kamarádovi, který zde zrovna byl a vyhrál si s tím dokonale! Já bych na to neměl nervy! Jinak je to docela subtilní druh s růžičkami do 2 cm. Zpočátku jsem čekal "obra" už i vzhledem k tomu, že tento druh má mít jedny z největších pastí dosahující až 1,2 cm v půměru! Že nevěříte? Prý se tak ale děje v optimálních podmínkách, které si nejsem moc jistý jak v kultuře dosáhmeme. Budeme se snažit. Jinak bežné pasti jsou jen nekolikamilimetrové, ty obří se tvoří na zvláštních prýtech vyrůstajících na bazích rostliny jen občas...
Nedávno vyšlo nové číslo časopisu CPN, jehož jsem odběratelem a potěšilo mě, že byl z Kuby popsán další druh tučnice. Jmenuje se Pinguicula lithophytica. V kultuře však zatím není, stejně jako další nové kubánské druhy. To však neplatí o Pinguicula albida, která je na snímku. Teploty koncem léta ji vyhovují a tak pěkně roste. Překvapením je však onen středový deformovaný list, občas se na tučnicích vyskytne. Dá se to snad vysvětlit nějakým evolučním vývojem a vazbami s jinými rody masožravek, ale protože tomu nerozumím, tak se do toho ani raději pouštět nebudu.
Letos se také daří mexickým letničkám. Na snímku je Pinguicula sharpii. Podobná např. Pinguicula lilacina a P. takakii. Začátkem zimy uhyne. Již před tím ale stihne vyplodit mnoho semen, ze kterých populaci na jaře obnovím. Každou sezónu roste jinak, někdy máte kytek mraky, jindy zase velkou radost, když udržíte jedinou. Další stránky o tomto jednoletém druhu naleznete zde.
No a co na závěr? Magnetická Pinguicula laueana. Ačkoliv dnes již běžný druh, pro barvu jejich květů z ní nemohu spustit oči a určitě nejsem sám. Pakliže vykvete, tak je to svátek.
Takže se už těším, že se s některými z vás uvidím v Praze na setkání členů CCPS a nebo na výstavě masožravých rostlin v PBZ, kde si budu obhospodařovat svůj stánek a také radit o pěstování, pakliže budu samozřejmě vědět. Také si můžete zakoupit moji knihu a nechat si ji podepsat. Každopádně budu osobně k dispozici přes oba víkendy i během týdne. I v pondělí, kdy je vyjímečně (kvůli nám ;-) otevřeno.
Mějte pěkný konec léta, alespoň tak barevný, jako je květ této atraktivní tučnice!