Výlet do Holandska a Německa (část čtvrtá)
Už dlouho zde slibuji pokračování reportáže z mého cestování po sbírkách masožravek z podzimu 2008. A tak to tímto konečně činím, byť dílem za to může i dnešní incident, při kterém se mi podařilo slušně rozbourat auto; ale co je ztráta pro jednoho, může být i něčí "výhra". (23. června 2009)
A protože jsem bohužel nedojel do práce, což mě velmi mrzelo, tak jsem se rozhodl vyplnit dnešní nešťastné a deštivé dopoledne, nečím tak bohulibým, jako je tento blog.
Ale ještě před tím než se opět vrátíme do Německa, tak se podívejte na tyto stránky, jak může také vypadat "profesionální" management kriticky ohroženého druhu masožravé rostliny v podání skupinky, která si ríká DarwiniJana. Takové déjá-vu z minula. ;-)
A teď už ke slibovanému pokračování z botanické zahrady v Bonnu. Pokud mě paměť neklame, nevěnovali jsme se ještě skleníku, který je určen převážně těm o trochu chladnomilnějším rosnatkám z Jižní Afriky a jihozápadní Austrálie. Klimaticky lze v těchto podmínkách pěstovat i mexické tučnice a některé druhy bublinatek.
Jedná se o do země zapuštěný, veřejnosti běžně nepřístupný skleník, jehož konstrukce je patrná z fotografíí. Běžní návštěvnící zahrady vidí rostliny přes sklo, tedy alespoň částečně.
Polovina skleníku je vyhrazena cibulovinám, druhá část hostí masožravé rostliny. Za skleníkem je vidět pergola, pod kterou se obvykle letní heliamfory. Loni je nějaký chmaták pěkně probral a tak nevím, jak tomu bude s letněním letos.
Před skleníkem je umístěno malé rašeliniště s temperátními rosnatkami i tučnicemi. Ale račte ale vstoupit do skleníku.
V pravé části skleníku jsou umístěné hlíznaté rosnatky a mexické tučnice. V zadní části pak trpasličí rosnatky a takový trochu mix z láčkovek, který se asi jinam nevlezl. Povšimněte si také kvalitní ventilace.
Sbírka mexických tučnic. Kdo první najde Pinguicula laueana podle barvy listové růžice a P. moctezumae podle květu, dostane karamelku.
Sbírka bublinatek. Štítky v pozoru, jako vojáci. Prostě německy pintlich.
V levé části skleníku jsou umístěny africké rosnatky. Pozornější čtenáři již ostří na Drosera regia a nebo Drosophyllum. To však není z jižní Afriky, ale i malý žáček již ví, že ho najde ve Španělsku a nebo Portugalsku.
Ve výborné kondici pak lze vidět např. Drosera cuneifolia....
...nebo Drosera slackii. Tato rosnatka je prostě nádherná!
Australské hlíznaté rosnatky jsou právě na vrcholu růstu. I proto je jim v této době slunečního nedostatku přisvětlováno sodíkovými výbojkami. Vybral jsem pro vás několik zástupců z této skupiny. U nás se díky složitějším nárokům a větší péči, kterou vyžadují, hlíznatky skoro nepěstují a to je velká škoda. A teď hádejte, proč má každý květináček svoji vlastní podmisku?
Drosera erythrorhiza ssp. squamosa. Stínomilná rosnatka s přízemní růžicí.
Drosera macrophylla.
Drosera rosulata.
Žlutokvětá Drosera zigzagia - detail květu.
....a pohled na celkově nevelkou rostlinku.
Špek či šperk? Drosera zonaria. Růžičky nejsou větší než 2 cm.
O masožravých sbírkách v Bonnu by se toho daly psát ještě romány. Tyto rostliny zde totiž zabírají mnohem více pěstitelského prostoru, než si vůbec lze představit. A to se o celou sbírku masožravých rostlin v zahradě starají pouze dva lidé. Tyto heliamphory a špirlice naleznete např. v zapuštěných pařeništích za hlavním skleníkem. Nenechte se však zmást, jistě se jedná o pařeniště vyhřívaná a na zimu plně krytá.
Nebo jihoafrické chejlavy. Ty jsou zase v sukulentním skleníku. Sušší klima přes zimu jim očividně svědčí.
Letitá Roridula dentata. Ozdoba všech masožravých výstav a srazů, které zde německá organizace pěstitelů masožravých rostlin pravidelně pořádá. A dokážu si klidně představit, jak tento lepkavý keř loví drobné ptáčky! No sice to zatím nikdo z přírody nepopsal, ale já bych se tímto "lepidlem" rozhodně prodírat nechtěl.
.jpg)
....a její snadněji pěstovatelná sestřička Roridula gorgonias. Dnes již v česku běžně dostupný druh a to i s dravými klopuškami!
A co na závěr? Snad jen trochu inspirace, jak lze také pěstovat mexické tučnice. Stačí osekaná tvárnice. Na snímku s nasazenou Pinguicula gypsicola a P. rotundiflora.
Příště se podíváme do sbírky Christiana Kleina a Franfurktské botanické zahrady.
Mějte moc pěkný týden!
Ale ještě před tím než se opět vrátíme do Německa, tak se podívejte na tyto stránky, jak může také vypadat "profesionální" management kriticky ohroženého druhu masožravé rostliny v podání skupinky, která si ríká DarwiniJana. Takové déjá-vu z minula. ;-)
A teď už ke slibovanému pokračování z botanické zahrady v Bonnu. Pokud mě paměť neklame, nevěnovali jsme se ještě skleníku, který je určen převážně těm o trochu chladnomilnějším rosnatkám z Jižní Afriky a jihozápadní Austrálie. Klimaticky lze v těchto podmínkách pěstovat i mexické tučnice a některé druhy bublinatek.
Jedná se o do země zapuštěný, veřejnosti běžně nepřístupný skleník, jehož konstrukce je patrná z fotografíí. Běžní návštěvnící zahrady vidí rostliny přes sklo, tedy alespoň částečně.
Polovina skleníku je vyhrazena cibulovinám, druhá část hostí masožravé rostliny. Za skleníkem je vidět pergola, pod kterou se obvykle letní heliamfory. Loni je nějaký chmaták pěkně probral a tak nevím, jak tomu bude s letněním letos.
Před skleníkem je umístěno malé rašeliniště s temperátními rosnatkami i tučnicemi. Ale račte ale vstoupit do skleníku.
V pravé části skleníku jsou umístěné hlíznaté rosnatky a mexické tučnice. V zadní části pak trpasličí rosnatky a takový trochu mix z láčkovek, který se asi jinam nevlezl. Povšimněte si také kvalitní ventilace.
Sbírka mexických tučnic. Kdo první najde Pinguicula laueana podle barvy listové růžice a P. moctezumae podle květu, dostane karamelku.
Sbírka bublinatek. Štítky v pozoru, jako vojáci. Prostě německy pintlich.
V levé části skleníku jsou umístěny africké rosnatky. Pozornější čtenáři již ostří na Drosera regia a nebo Drosophyllum. To však není z jižní Afriky, ale i malý žáček již ví, že ho najde ve Španělsku a nebo Portugalsku.
Ve výborné kondici pak lze vidět např. Drosera cuneifolia....
...nebo Drosera slackii. Tato rosnatka je prostě nádherná!
Australské hlíznaté rosnatky jsou právě na vrcholu růstu. I proto je jim v této době slunečního nedostatku přisvětlováno sodíkovými výbojkami. Vybral jsem pro vás několik zástupců z této skupiny. U nás se díky složitějším nárokům a větší péči, kterou vyžadují, hlíznatky skoro nepěstují a to je velká škoda. A teď hádejte, proč má každý květináček svoji vlastní podmisku?
Drosera erythrorhiza ssp. squamosa. Stínomilná rosnatka s přízemní růžicí.
Drosera macrophylla.
Drosera rosulata.
Žlutokvětá Drosera zigzagia - detail květu.
....a pohled na celkově nevelkou rostlinku.
Špek či šperk? Drosera zonaria. Růžičky nejsou větší než 2 cm.
O masožravých sbírkách v Bonnu by se toho daly psát ještě romány. Tyto rostliny zde totiž zabírají mnohem více pěstitelského prostoru, než si vůbec lze představit. A to se o celou sbírku masožravých rostlin v zahradě starají pouze dva lidé. Tyto heliamphory a špirlice naleznete např. v zapuštěných pařeništích za hlavním skleníkem. Nenechte se však zmást, jistě se jedná o pařeniště vyhřívaná a na zimu plně krytá.
Nebo jihoafrické chejlavy. Ty jsou zase v sukulentním skleníku. Sušší klima přes zimu jim očividně svědčí.
Letitá Roridula dentata. Ozdoba všech masožravých výstav a srazů, které zde německá organizace pěstitelů masožravých rostlin pravidelně pořádá. A dokážu si klidně představit, jak tento lepkavý keř loví drobné ptáčky! No sice to zatím nikdo z přírody nepopsal, ale já bych se tímto "lepidlem" rozhodně prodírat nechtěl.
....a její snadněji pěstovatelná sestřička Roridula gorgonias. Dnes již v česku běžně dostupný druh a to i s dravými klopuškami!
A co na závěr? Snad jen trochu inspirace, jak lze také pěstovat mexické tučnice. Stačí osekaná tvárnice. Na snímku s nasazenou Pinguicula gypsicola a P. rotundiflora.
Příště se podíváme do sbírky Christiana Kleina a Franfurktské botanické zahrady.
Mějte moc pěkný týden!