To se hned tak nevidí! Které rostliny nám právě dělají radost.
Začneme u relativní novinky: Drosera afra, jak již sám název napovídá, jedná se o rostlinu z jižní Afriky z oblasti poblíž Ceres v Kapsku. Rostliny sbíral, ne zase tak dávno, Paul Debbert, toho času zaměstnanec Mnichovské botanické zahrady. Tento druh byl právoplatně popsán v roce 2002, což ovšem nelze říci o mnohých dalších, ale také pozoruhodných Debbertových sběrech, šířících se světem pod nejrůznějšími pracovními názvy. Jedná o rosnatku zajímavou a neobvyklou, již například tvarem a délkou listů v přízemní růžici. Co je zajímavé, habitus této rostliny je velmi proměnlivý, v sušších podmínkách jsou růžice více kompaktní, jako je tomu např. na obrázcích zde. Skoro se ani nedá věřit tomu, že se jedná o totožnou rostlinu. Zde publikované a pěstované rostliny jsou naopak z prostředí vlhkého a přistíněného skleníku. Uvidíme, jak budou reagovat v parném létě a na přísušek. Prozatím se zdá, že je to druh celkem nenáročný, ale dalo by se očekávat, že během léta může i zatahovat, nebo alespoň redukovat růst, tak jak to známe od jiných afrických caulescentních rosnatek a raději je potřeba na to být i připraven – a nebýt překvapen.
Když jsme celé loňské jaro po dlouhých letech přesazovali celou přerostlou sbírku špirlic a ve finále se dopočítali čísla 3600 hrnků, šly na mě mrákoty. Naštěstí většina z těchto rostlin našla díky bohu během roku svůj nový domov, neboť byly zdarma rozdány či za hubičku prodány na akcích, kterých jsem se loni účastnil. To nejlepší co zbylo, tvoří kvalitní základ naší sbírky, ze které budeme uvolňovat přebytky už jen pozvolna, zato s dobrým označením a lokalizací, jak se sluší na profesionály. Jednou z těchto zajímavých rostlin, která ve sbírce jistě zůstane, je i Sarracenia oreophila z DeCalb Co. v Alabamě. A jak se nám tato rostlina, označená sbírkovým kódem R-S8A2) odměnila za loňskou péči, můžete vidět na snímku.
Když už jsme u minulého roku, nezdál se Vám na mucholapky nějaký podprůměrný? Alespoň já jsem měl loni mucholapky bez zjevné příčiny nějaké nevýrazné a rozhodně neoplývaly bujarým růstem, jak tomu bývalo v jiných sezónách. Ale letos, to je jiná - to je teprve paráda! Také jsem jim dopřál nový prostor a ty nejlepší podmínky! Tak co z té přehršle krásných a dravých rostlin vybrat: třeba se protentokrát pochlubíme celočerveným klonem označeným „H14“. Schválně jsem na fotce nechal i nevábně vypadající květináč 13x13 cm - jako měřítko.
Když během posledních týdnů, časně z rána chodím zalévat do skleníku, nemohu spustit oči z rostliny, která mi zvláště v této době dělá obrovskou radost. Jedná se o Pinguicula colimensis z Mexika. A vzhledem, že květů na ní stále jen přibývá, zaměstnává mě docela často focením. Takže aktuální snímek z minulého týdne. Velikost toho největšího květu je 5 cm, zřejmě rekord mezi mexickými tučnicemi! Rostlina má také velmi odlišný tvar zimní růžice, na další snímky se podívejte třeba zde.
A jako obvykle, na závěr: rozkvetla mi rozkošná orchidejka (Dendrobium unicum). A odkud že se v mé sbírce ocitla? Překvapivě jsem si ji zakoupil na loňské letní Flóře Olomouc ve specializovaném stánku kolegy Ivana Ivánka z nedalekých Palkovic u Frýdku-Místku. Tak si tu krásu s námi užijte a mějte pěkný den.
