Masožravé rostliny na agarových půdách

Tak jako v mnoha jiných případech, využívá se agarových půd k rychlému množení některých masožravých rostlin. Princip spočívá v tom, že se rostliny pěstují ve zkumavce nebo baňce ve zcela umělých podmínkách, v teplem vysterilizovaném prostředí. Živná půda musí mít určité pH a obsahuje vodu, cukr, minerální živiny, agar jako nosič a další látky. Jsou to zejména fytohormony, kterými jsou rostlinná pletiva donucena k daleko rychlejšímu růstu, než je obvyklé v přirozených podmínkách. Naznačeným způsobem je možné získat v krátkém čase velké množství mladých rostlin. Tato technika má však několik úskalí, proto se ji dosud podařilo s úspěchem použít jen u rodů Drosera, Dionaea, Cephalotus, Utricularia a Pinguicula.

O úspěchu kultury rozhoduje složení půdy. V zahraničních laboratořích se pro masožravé rostliny používají půdy označované podle autorů Murashige-Skoog a Linsmaier-Skoog, vyvinuté původně pro kulturu tabáku. Speciálně pro masožravé rostliny byla v Severočeské botanické zahradě v Liberci vyvinuta půda tohoto složení

H2O - 1000 ml:

Ca(NO3)2 . 4H20 - 240 mg

MgSO4 - 7H20 24 mg

NH4NO3 - 240 mg

KH2PO4 - 250 mg

FeSO4 - 7H,0 28mg

Thiamin - 0,1 mg

sacharóza 20 g

zásobní roztok mikroelementů 1 ml

zásobní roztok fytohormonů 1 ml

citronan draselný terciární 325 mg

agar 20 g

Zásobní roztok mikroelementů:

H2O - 1000 ml

MnSO4 . H2O - 1000 mg

ZnSO4 . 7H20 - 200 mg

CuSO4 . 5H2O - 2,5 mg

CoCI2 . 6H20 - 2,5 mg

Na2MoO4 - 2H20 - 25 mg

Zásobní roztok fytohormonů:

Etanol - 100 ml

kinetin (furfurylaminopurin)- 20 mg

auxin (kyselina 1-naftyloctová) - 20 mg

kyselina nikotinová - 50 mg

Kyselost půdy upravíme ještě před přidáním agaru na pH 5,5 pomocí kyseliny citronové a hydroxidu draselného. Po přidání agaru půdu povaříme ve vodní lázni, rozlijeme do baněk, uzavřeme a sterilizujeme 20 minut v autoklávu nebo v domácích podmínkách v Papinově hrnci. Půda však může zůstat i tekutá, nepřidáme-li agar. Kulturami v tekutých půdách se však musí pohybovat, jinak se pěstování nedaří. Jejich výhodou zase je dokonalý kontakt mezi rostlinou a živným prostředím.

Obtížné je vpravit živou a růstu schopnou část rostliny do umělého prostředí tak, aby tam současně nepronikly mikroorganismy. Nejběžnější metodou, používanou u jiných rostlin, je vyříznutí několik milimetrů velké části dělivého pletiva, tak zvaného meristému, z povrchově vydezinfikovaného vzrostného vrcholu. U masožravých rostlin se tato technika daří špatně.

Jinou možností je použití celých oddělených části rostliny, jako jsou listy nebo části oddenku. Těžkosti působí povrchová dezinfekce, neboť většina dezinfekčních roztoků usmrcuje tyto části dříve než mikroorganismy. Z dostupných chemikálií lze připravit vyhovující roztok tak, že na 1 litr vody dáme 200 mg jodu a 400 mg jodidu draselného. Přidáme několik kapek smáčedla, například saponátu na nádobí, a dobře ve vodě oprané rostlinné části dezinfikujeme tímto roztokem 20 minut.

Nejvýhodnější je začínat kultury od semen, která snášejí drastickou, ale účinnou povrchovou dezinfekci roztokem chlórového vápna nebo chloraminu. Dezinfekční roztoky připravujeme čerstvě, chlórové vápno v koncentraci 5 % nebo chloramin 2 %. Necháme působit 20 minut.