Tradiční podzimní stěhování rostlin; a něco navíc k tomu ;-)
Tak a máme tu pravý a nefalšovaný podzim (i když poněkud teplejší v posledních dnech). A díky tomu jsme se poslední týdny skoro nezastavili. Na přelomu října a listopadu totiž pravidelně stěhujeme všechny rostliny na jejich zimoviště. Ale už máme uděláno, už je to hotovo! A protože jsem blog trochu zanedbával, potěším vás smrští nových fotografií. (4. listopadu 2008)
A takto už jsou "Sáry" umístěny ve skleníku, kde přečkají zimu. Samozřejmě je nutné je na zimu řádně připravit: očistit, ostříhat staré listy a pasti, protrhat mech na substrátu a odstranit plevelné rostliny, které k nim nepatří. Ale po pár dnech úsilí výsledek stojí za to; i když to už teď nejsou žádné krasavice, že? ;-)
Co te týká špirlice Sarracenia leucophylla, tak ty jsou bez diskuze nejkrásnější právě v době podzimu. Tak se jimi pokochejte. Škoda jen, že nemohu také zprostředkovat tu vůni, která se z nich line!
A takto vypadají všechny shromážděné na "zimovišti". Je mi líto, že jim nemohu trochu natáhnout podzimní vegetaci. V tomto směru jsou na tom lépe okenní pěstitelé, kteří dopřávají svým kytičkám poněkud vyšší teploty. Já si to vzhledem k dalším již zataženým druhům nemohu v jednom skleníku dovolit. A tak budou mít tyto pasti jen krátký život....
Sarracenia purpurea mi letos dělaly radost! Pohled na očištené a na zimu připravené kytky. Zbývá je jen ošetřit tím správným fungicidem, ale to má ještě čas.
.jpg)
A toto je sbírka Sarracenia psittacina. Ačkoliv to tak nevypadá, i mezi nimi lze nalézt pěknou variabilitu. A taky parazitického červce, lidově zvaného "puklice", který odněkud "přilétl". Ale už to má spočítané, dnes zhyne postřikem.
A toto je taky masožravka? Nevěříte? A vzpomínáte si na fotku Sarracenia oreophila, kterou jsem zde dával někdy na jaře? Tak to jsou přesně ty samé rostliny, akorát v zimním oblečku (outfitu). Tato přeměna mě nikdy nepřestane fascinovat.
.jpg)
Vzpomínám si, když jsme v roce 1996 (to už je ale let!) hledali jednu populaci této špirlice v její domovině. Konkrétně na severu americké Alabamy. Zaparkovali jsme auto na křižovatce u naprosto neprůchodneho tmavého a zarostlého lesa a mě "tato lokalita" připadala tak naprosto nepravděpodobná k růstu čehokoliv masožravého, že jsem odmítnul vylézt z auta. Kamarád botanik nedbaje mých debilních připomínek o tom, že TADY to prostě neporoste ani náhodou, to však nevzdal, vrhnul se do křoví, a po hodině hledání celý dotrhaný od pichláčů všeho druhu našel to, proč jsme sem přijeli!
.jpg)
A přesně po 10 letech jsme se na to místo opět vrátili a nestačili se divit jak je ona populace v dobré kondici. Stačil malý požár a bylo vymalováno! Krásná ukázka toho, co jsou schopny rostliny dlouhodobě přežít. A ani k tomu nepotřebují ruku nějakého osvíceného "pečovatele" s latinským názvem Homo sapiens.
.jpg)
Tyto tři záběry tedy zobrazují situaci z roku 2006, kdy les trochu více prořídl. A ruku na srdce, kdo z vás by tuto masožravou rostlinu v přírodě poznal, kdyby neměla pasti?
.jpg)
Když už jsme u těch zimních přeměn, tak opět nesmím zapomenout na obligátní mucholapku. V této době mnoho začátečníků volá o pomoc: "Kytka mi chřadne a odchází! Help me, please!" Takže tady je snímeček, jak "dobře" jsou na tom moje kytky právě nyní. A to jsem vybral ty "lepší" kousky.
A znovu opakuji. Toto je naprosto normální! Rostlinka se jen připravuje na zimní spánek. A proto aby úspěšně přežila se ji nesnažte domestikovat jak vám radí někteří neználci; a raději ji dopřejte to, co má ve své domovině. Chladno a světlo. To je ten správný postup! A více najdete třeba v osvědčené literatuře. ;-)
Jinak mucholapky, tak ty už jsou taky uklizené na svém zimovišti. Jedna forma však vypadá ješte velmi dobře. Jedná se o kultivar "Fused Tooth".
Tedy o jeho potomky, které však mají tu samou charakteristiku. Toto jsou semenáčky vyseté loni. Někdo tyto "mutanty" nemiluje, mě osobně nevadí.
Na následujících snímcích je něco, v co už jsem přestával věřit, že existuje. Jedná se o obrázky květů Drosera adelae "WF" - formy s bílým (tedy spíše krémovým) květem. Tato rostlina byla Dr. Studničkou vyobrazena v roce 1994 v časopise Živa a vzbudila malou senzaci, neboť do té doby nebyla bělokvětá forma této australské rosnatky známa. Běžná forma má jinak květy rudé; a potom existuje další větší forma, která má květy růžové. Kytičku jsem měl před mnohými lety v kultuře, alespoň si to myslím. Bohužel z nějakých důvodů jsem o ni před lety přišel.
Ještě před tím, jsme ale vysévali semena z ní sklizené, avšak rostliny měly vždy jen slabě červené - růžové květy, jako jsou např. na tomto obrázku. Proto jsem při každé návštěvě BZ v Liberci prosil pana ředitele, právě o oddělek této bíle kvetoucí rostliny a pokaždé jsem ho dostal. Leč posléze vždy kytka vykvetla červeně. Prostě mnohaleté zklamání. Při poslední návštěvě Liberce jsem byl informován, že se bohužel ve sbírce tyto formy pomíchaly a dokud nějaká bíle nevykvete, pak není šance je oddělit.
V této situaci jsem byl poměrne "načat" si myslet, že bělokvětá forma této rosnatky prostě neexistuje. Pátral jsem v paměti, jestli původní bíle kvetoucí rostliny vlastně neměly nejaký náznak červené barvy a to vyšisování květu nebylo spíše způsobeno nedostatkem světla a nebo jiným faktorem. Taktéž na původní fotce mohlo dojít k barevnému posunu. Jaké mě však doma čekalo překvapení!
V létě jsme přesadili celou kolekci láčkovek, což byla celkem fuška. No a při té příležitosti jsem společně s nimi přesadil i trsy vzrostlých adélek, které si s nimi spontánně rostly po mnoho let. No a tyto rostlinky zanedlouho vykvetly. Na snímcích tak máte možnost vidět pravou a nefalšovanou krémovu Drosera adelae. A pokud dobře zaostříte, tak uvidíte i tobolky se semeny. Takže jsem nakonec rád, kytku, kterou jsem tak dlouho sháněl, jsem měl vlastně roky pod nosem!
A pro ty z vás, kteří do taxonomie tohoto druhu chtějí proniknout hlouběji, doporučuji originální článek v Živě. Naleznete tam mimojiné vyobrazení orgánů květů, tak jak by měly odpovídat jednotlivým formám.
Co te týká špirlice Sarracenia leucophylla, tak ty jsou bez diskuze nejkrásnější právě v době podzimu. Tak se jimi pokochejte. Škoda jen, že nemohu také zprostředkovat tu vůni, která se z nich line!
A takto vypadají všechny shromážděné na "zimovišti". Je mi líto, že jim nemohu trochu natáhnout podzimní vegetaci. V tomto směru jsou na tom lépe okenní pěstitelé, kteří dopřávají svým kytičkám poněkud vyšší teploty. Já si to vzhledem k dalším již zataženým druhům nemohu v jednom skleníku dovolit. A tak budou mít tyto pasti jen krátký život....
Sarracenia purpurea mi letos dělaly radost! Pohled na očištené a na zimu připravené kytky. Zbývá je jen ošetřit tím správným fungicidem, ale to má ještě čas.
A toto je sbírka Sarracenia psittacina. Ačkoliv to tak nevypadá, i mezi nimi lze nalézt pěknou variabilitu. A taky parazitického červce, lidově zvaného "puklice", který odněkud "přilétl". Ale už to má spočítané, dnes zhyne postřikem.
A toto je taky masožravka? Nevěříte? A vzpomínáte si na fotku Sarracenia oreophila, kterou jsem zde dával někdy na jaře? Tak to jsou přesně ty samé rostliny, akorát v zimním oblečku (outfitu). Tato přeměna mě nikdy nepřestane fascinovat.
Vzpomínám si, když jsme v roce 1996 (to už je ale let!) hledali jednu populaci této špirlice v její domovině. Konkrétně na severu americké Alabamy. Zaparkovali jsme auto na křižovatce u naprosto neprůchodneho tmavého a zarostlého lesa a mě "tato lokalita" připadala tak naprosto nepravděpodobná k růstu čehokoliv masožravého, že jsem odmítnul vylézt z auta. Kamarád botanik nedbaje mých debilních připomínek o tom, že TADY to prostě neporoste ani náhodou, to však nevzdal, vrhnul se do křoví, a po hodině hledání celý dotrhaný od pichláčů všeho druhu našel to, proč jsme sem přijeli!
A přesně po 10 letech jsme se na to místo opět vrátili a nestačili se divit jak je ona populace v dobré kondici. Stačil malý požár a bylo vymalováno! Krásná ukázka toho, co jsou schopny rostliny dlouhodobě přežít. A ani k tomu nepotřebují ruku nějakého osvíceného "pečovatele" s latinským názvem Homo sapiens.
Tyto tři záběry tedy zobrazují situaci z roku 2006, kdy les trochu více prořídl. A ruku na srdce, kdo z vás by tuto masožravou rostlinu v přírodě poznal, kdyby neměla pasti?
Když už jsme u těch zimních přeměn, tak opět nesmím zapomenout na obligátní mucholapku. V této době mnoho začátečníků volá o pomoc: "Kytka mi chřadne a odchází! Help me, please!" Takže tady je snímeček, jak "dobře" jsou na tom moje kytky právě nyní. A to jsem vybral ty "lepší" kousky.
A znovu opakuji. Toto je naprosto normální! Rostlinka se jen připravuje na zimní spánek. A proto aby úspěšně přežila se ji nesnažte domestikovat jak vám radí někteří neználci; a raději ji dopřejte to, co má ve své domovině. Chladno a světlo. To je ten správný postup! A více najdete třeba v osvědčené literatuře. ;-)
Jinak mucholapky, tak ty už jsou taky uklizené na svém zimovišti. Jedna forma však vypadá ješte velmi dobře. Jedná se o kultivar "Fused Tooth".
Tedy o jeho potomky, které však mají tu samou charakteristiku. Toto jsou semenáčky vyseté loni. Někdo tyto "mutanty" nemiluje, mě osobně nevadí.
Na následujících snímcích je něco, v co už jsem přestával věřit, že existuje. Jedná se o obrázky květů Drosera adelae "WF" - formy s bílým (tedy spíše krémovým) květem. Tato rostlina byla Dr. Studničkou vyobrazena v roce 1994 v časopise Živa a vzbudila malou senzaci, neboť do té doby nebyla bělokvětá forma této australské rosnatky známa. Běžná forma má jinak květy rudé; a potom existuje další větší forma, která má květy růžové. Kytičku jsem měl před mnohými lety v kultuře, alespoň si to myslím. Bohužel z nějakých důvodů jsem o ni před lety přišel.
Ještě před tím, jsme ale vysévali semena z ní sklizené, avšak rostliny měly vždy jen slabě červené - růžové květy, jako jsou např. na tomto obrázku. Proto jsem při každé návštěvě BZ v Liberci prosil pana ředitele, právě o oddělek této bíle kvetoucí rostliny a pokaždé jsem ho dostal. Leč posléze vždy kytka vykvetla červeně. Prostě mnohaleté zklamání. Při poslední návštěvě Liberce jsem byl informován, že se bohužel ve sbírce tyto formy pomíchaly a dokud nějaká bíle nevykvete, pak není šance je oddělit.
V této situaci jsem byl poměrne "načat" si myslet, že bělokvětá forma této rosnatky prostě neexistuje. Pátral jsem v paměti, jestli původní bíle kvetoucí rostliny vlastně neměly nejaký náznak červené barvy a to vyšisování květu nebylo spíše způsobeno nedostatkem světla a nebo jiným faktorem. Taktéž na původní fotce mohlo dojít k barevnému posunu. Jaké mě však doma čekalo překvapení!
V létě jsme přesadili celou kolekci láčkovek, což byla celkem fuška. No a při té příležitosti jsem společně s nimi přesadil i trsy vzrostlých adélek, které si s nimi spontánně rostly po mnoho let. No a tyto rostlinky zanedlouho vykvetly. Na snímcích tak máte možnost vidět pravou a nefalšovanou krémovu Drosera adelae. A pokud dobře zaostříte, tak uvidíte i tobolky se semeny. Takže jsem nakonec rád, kytku, kterou jsem tak dlouho sháněl, jsem měl vlastně roky pod nosem!
A pro ty z vás, kteří do taxonomie tohoto druhu chtějí proniknout hlouběji, doporučuji originální článek v Živě. Naleznete tam mimojiné vyobrazení orgánů květů, tak jak by měly odpovídat jednotlivým formám.
Originální popisek: V r. 1988 byly v rámci druhu Drosera adelae popsány dva typy: cizosprašný červený typ (1,2,4) a samosprašný bělaný (3,5,6); tvarem blizen a rozdvojením čnělek se neshodují ani s žádným příbuzným druhem: 7 - D. prolifera 8 - D. schizandra. Kreslila R Novotná.
A tady jsou květy oné "bílé" a "růžové" , jinak obří formy. Bohužel zvětšení orgánů stále není dostatečné. Tak se tím nějak poperte a udělejte si na to názor sami. ;-) To je pak to největší dobrodružství.
Co dodat závěrem? Že už by to pro dnešek docela stačilo. Jdu hybernovat, stejně jako na snímku Pinguicula macrophylla a její právě se tvořící zimní pupen.
Mějte moc pěkný týden a nezapomeňte své kytičky připravit na zimu. Uvidíte, že vaši péči ocení.