Masožravky


Únorový masožravý výlet aneb pár posledních týdnů na cestách

Jistě jste si všimli, že zde v minulých týdnech usnula má aktivita. Ale bylo to jenom proto, že se přesunula na jiný světadíl. Ano, byl jsem měsíc na botanické expedici na Borneu. (4. března 2009)
A sotva jsem se vrátil, zjistil jsem, že je zde  všechno jaksi při starém. Tisk nás stále a dokola masíruje zprávami o krizi (a jaký je to obrovský rozdíl oproti pozitivním médiím a náladě v dynamicky se rozvíjející Asii).  Kašpárci & noví funkcionáři DarwiniJany k. s.r.o. si zdatně privatizují spolek fůzováním se soukromou firmou a onen velkolepě inzerovaný VAMR zřejmě definitivně umřel společně s pasivitou pana velkoprezidenta (jak se jen ten pán jmenuje?), který zřejmě "cizeluje" něco jiného, na čem mu záleží více. 

Ale dají se nalézt i pozitiva, třeba zmínka o novém druhu filipinské láčkovky, Nepenthes attenboroughii se na Wikipedii objevila již během pár dnů od uveřejnění popisu, což jistě potěší a nebo zařazení dalších australských a jiných cestopisů BMR na stránkách masozravky.org, které jsou velmi inspirativní. Alespoň někoho tak lze pochválit za dobrou práci.

Asi vás ale spíše zajímá, jak vlastně na Borneu bylo. Dvěma slovy: kontrastně a deštivo. Předně prokřižovali jsme (loděmi, auty i letadly), zato dokonale, jenom jeden malajský stát a to Sarawak, který je již poměrně rozvinutý a úměrně tomu i přírodně zdevastovaný. Z původní kultury se dají vidět již jen opravdu fragmenty, neboť i v té nejzapadlejší vesničče (do které jdete 5 hodin pěšky) v noci nahodí generátory a pustí satelitní televize; to ani nemluvě o všudy přítomné "víře v západního a nebo východního boha", která je místním nabízena v míře více než nadbytečné. A co více, zažili jsme si poněkud výraznější "monzun", takže už to vím, jaké to je být několik dní po sobě totálně promočený a bez šance uschnout.

Ale jinak jsme si přírody i kytiček užili dokonale a na virtuální seznam si připsali dalších 20 druhů masožravek viděných na lokalitách. Pár obrázků zde pro ilustraci přidávám. Škoda že dostatečně nezachycují atmosféru místa - barvu vůní a zvuků prostředí.

Ale teď už jsem doma, rychle musím zvládnout nahromaděné resty a je nutné se začít ohánět, neboť jaro se nám kvapem blíží, krize nekrize. Také Vám ještě dlužím pokračování cestopisu z  Holandska a Německa, takže to "Bornejské dobrodružství" trochu odsuneme, a třeba se k němu někdy příště vrátíme, ano?

A pro ty z vás kteří by se ještě chtěli podívat na pár zajímavých odkazů z přírody, mám tyto tipy:

Utricularia oliveriana a zde další odkaz, Utricularia heterochroma, Cerro Duida, Cerro Avispa, Cerro AracamuniNepenthes jamban.

Mějte se masožravě a ať vám to dobře roste i bez kašpárků a jimi privatizovaného divadla. 

A teď už pár slíbených fotografií s komentářem:



Náš indonéský hlídač: "Uškubni smrade nějakou kytku a já tě vlastoručně zastřelím." Také se osvedčil jako topič: na oheň zásadně přikládal jen pneumatiky. Dobře (a jako jediné) ve vlhku hořely. A to se nám pak dobře spalo!



Horká novinka Nepenthes platychila z Hose Mountains, dílem výsledek stresujícího hledání a velkým dílem náhoda. Byli jsme jistě prvni evropané, kteří ji viděli v přírodě. Bohužel jen na pár minut a za opravdu hodně peněz.



A navíc se nám při této příležitosti docela dost rozpršelo. To že jsme při tomto výletu vyměnili asi 8 aut raději nezmiňuji. Ale protože je to unikát a vzácnost, tak si zaslouží ješte jednu fotku. Jinak se k ní nedá dostat než mnohahodinovým pochodem, který není úplně bez rizik. Prostě zatím úplná divočina.



Pod kopci i v nížině běžná Nepenthes reinwardtiana. Také první masožravka, kterou jsme viděli. V barvách červených a zelených, bez "očí" i s nimi. Asi nejběžnější láčkovka Bornea, takže se vám brzo omrzí.



Nepenthes stenophylla je impozantní zejména na nízkých stromech po kterých se ráda plazí. Snímek z horského plata (které snad ani nemá jméno) severovýchodně nad Hose Mountains.



Nepenthes veitchii je v karangách ale i horách kolem Baria (severovýchodní Sarawak) taky běžná. Toto je snímek z hor, rostliny z nižších poloh rostou spíše v zástinu keřů.



A protože je to rostlina impozantní, zaslouží si ještě jeden pohled. Lišejníky kolem jsem nearanžoval, jsou původní. Fakt!



To za Nepenthes tentaculata již musíte také výše, roste asi zhruba od 700 m.n.m. V Kelabitské vysočině ji naleznete ještě výše a to pouze na svazích a vrcholcích okolních kopců.



To záchodky Nepentes lowii najdete jen ve vrcholových partiích. Mnohdy vidíte obrovské trsy láčkovek rostoucí epifytně nad svými hlavami a nemáte šanci se k nim dostat!



Společnost předchozí láčkovce dělá často Nepenthes hurelliana, rostoucí spíše v zástinu mlžného lesa. Mimochodem otázka pro zvídavé, jak se asi v tomto terénu mlžného lesa chodí, pakliže tam není stezka? Odpověď : cca 3 km za 4 hodiny. Ale to tam fakt musí být alespoň stezička.



Otevřené horské plochy a nebo koruny stromů osidluje Nepenthes chaniana. Sutečně obří kytka s pastmi jako lidská hlava (na výšku míněno ovšem) z vrcholku Batu Buli (Kelabitská vysočina).



No a pokud  se vypravíte na 4 dny do hor a z toho 3 dny pochodujete hustým lesem, hlubokým bahnem (pokud máte to štěstí jako my na deštivé počasí) a mezi lačnými pijavicemi; a přesto se vyplazíte na hodně vysoký kopec, který se jmenuje Murud, uvidíte tuto krasavici: Nepenthes muluensis. Také roste i na kopci se jménem Gunung Mulu, aby se to nepletlo. Ale tam jsem nebyl. Mimochodem tento pěší výlet na Murud si "užívá" ročně ne více jak 20 lidí (z jihovýchodní strany), ze severovýchodní strany je masiv Murudu již patřičně prokácen se spoustou dřevařských cest, a tak vás za úplatu odvezou část cesty nejakým terenním autem. Ale vidíte při tom celkem prd.



No a pár desítek výškových metru pod vrcholem na úpatí masivu Gunung Murud naleznete rozsáhlou kamenitou partii, které se říká "horská zahrádka" (rocky garden). A tam roste obří populace endemické láčkovky Nepenthes murudensis, aby se to znovu nepletlo. Nádherný, opakuji nádherný druh!



Co v horách, je tam zima! Rychle do prohřáté nížiny. Snímky Nepenthes ampullaria z okolí Kutchingu. Focena na patě kopce Gunung Serapi. Tento trs měl alespoň metr v průměru! A v pastech bylo mnoho živých pulců tropických žabek. Jinak vrchol rostliny samozřejmě šplhá do korun stromů, na zemi jsou pouze spodní pasti, vyrážející z kořenů a stonku.



To za Nepenthes northiana si musíte vyšplhat do vápencových kopečků v okolí města Bau. A není to žádná sranda, jednak do vás po celý den praží slunce, pak vápence jsou velmi kluzké a stěny kopců příkré a ostré. To je ideální kombinace k tomu, abyste se koupali ve vlastním potu již během pár minut, co vylezete z autobusu. Ale opět jsme měli štěstí a výdrž, posuďte sami.



No a chtělo by to nějakou rosnatku, to jsem si alespoň říkal celou dobu mého pobytu na Borneu. Fotka je z posledních dnů cesty a z národního parku Bako. Úžasný botanický zážitek. Mimo jiné, tato drobná 2-3 cm rosnatka je ze sekce Drosera spathulata? Čert se v těch rosnatkách vyznej!



Pijavice, krasavice, na Borneu společnice. ....A loučím se s Vámi snímkem této přisáté a napité krásky. Musím se pochlubit, že moje bilance za tento výlet je pouhých 60 jizev od těchto milých a neúnavných stvoření, neboť se jich zrovna a díky vlhkému počasí urodilo. Pokud vás zajímá, jak jsem to snášel, tak docela dobře. Ale musíte si zvyknout, že pak už jen dlouho krvácíte z jizev, a ty docela dost svědí; i nyní po týdnech, což mohu aktuálně potvrdit.  Ale jinak je to pohoda! ;-)