Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

Otázku, kterou jsem v úvodu položil, neustále řeší mnoho zájemců o masožravé rostliny s touhou pěstovat své kytičky celoročně venku. Je však s podivem, že i mnozí zkušení pěstitelé na ni odpovídájí velmi neurčitě a nebo i záporně. Případně zájemcům jen opatrně nabídnou velmi omezený rozsah druhů, zahrnující pouze naše rosnatky a nebo již prověřenou špirlici Sarracenia purpurea. Bohužel se tak asi děje bez patřičných zkušeností a ze strachu prakticky si ověřit "mrazuvdornosti" i dalších vhodných druhů na širším vzorku. V opačném případě by totiž venkovní pěstování dalších masožravých rostlin jen doporučovali, tak jako my to děláme na základě svých zkušeností již po mnoho let. A troufám si tvrdit, že k plné spokojeností našich přátel.

Ani Vy tomu úplně nevěříte? A chcete důkaz, že to jde? Tak to je velmi jednoduché - kochejte se snímky v tomto příspěvku, které jsem dnes obdržel od svého kamaráda MUDr. Jirky Kabáta, což mě motivovalo k tomu, abych se tady s nimi pochlubil. Ty první čtyři, jejich autorem je hrdý majitel a 100% správce tohoto rašeliniště, pochází z minulého týdne, a ty další poté z minulého léta. Ty jsem pro změnu fotil já.

A aby mě nikdo neatakoval tím, že ta minulá zima byla moc-moc mírná a ta kondice rostlin je jen náhodná, pak skutečně věřte tomu, že toto rašeliniště je plně funkční již asi 5 let a dělá mnoho radosti. No nemám pravdu Jirko?

A které masožravé rostliny se dají celoročně u nás pěstovat? Především všechny špirlice, rosnatky a tučnice z mírného pásu Evropy, USA a nebo Nového Zélandu, mucholapka, darlingtonie a několik pozemních subtropických  bublinatek a rosnatek, jako letničky - někdy obnovující svůj růst každoročně z vypadaných semen nebo z kořenů.

A skutečně mi neuhynou a zimu bezpečně přežijí? To máte stejné jako u ostatních venkovních rostlin. Na zahradě Vám občas přes zimu uhyne i angrešt nebo jabloň. Je to dáno kondicí rostlin, případně jinými faktory (přeschnutí, vytrhání rostlin mrazem, hniloba velkých trsů), ale obvykle nejsou tyto ztráty větší než 1%.

A takto vypadá ukázkové rašeliniště na větší ploše zahrady mého kamaráda Chrise Kleina:

A na závěr, krátký ale snad trochu užitečný textík s návodem, pro začátečníky. 

Zahradní rašeliniště může sloužit pro celoroční pěstování relativně mnoha druhů masožravých rostlin. Z mého pohledu je to vhodná a velmi estetická alternativa pro pěstitele, kteří nechtějí věnovat své zálibě bytové prostory a mají relativně málo času na údržbu. Přitom mají přístup k zahradě a chtějí se kochat nádherně vybarvenými rostlinami jako v přírodě; a navíc v kombinaci s rostlinami okrasnými a dřevinami nebo se zahradním jezírkem.

Konstrukce vlastního rašeliniště je snadná. Vhodné místo pro umístění volíme s dostatkem světla. Na předem připraveném místě vykopeme mělkou svažitou jámu ve tvaru čočky o hloubce cca 0,5-1 m v nejhlubší části. Stavěl jsem rašeliniště i méně hluboká, cca 30-50 cm, a tato hloubka se zdá také dostatečná. Tato jáma se vyloží filcovou hrubou textilií (z důvodu ochrany fólie před proděravěním), starým kobercem nebo vytře měkkým jílem či jemným pískem, do ní se poté položí jezírková fólie o tloušťce 0,3-0,5 mm. Také lze použít plastové jezírkové výlisky o obsahu až 6000 litrů, dostupné v zahradních centrech. Na dno rašeliniště je výhodné umístit stočenou spirálu ze silnější drenážní plastové hadice (čím větší objem, tím lépe), která po vyplnění vodou slouží jako její rezervoár na dně. V nouzi lze také použít např. proděravěné plastové barely nebo kyblíky. Tyto se pak zakryjí tenkou netkanou textilií, aby nedošlo k jejich úplnému ucpání po zasypání rašelinou. Vhodné je až ke dnu umístit plastovou trubku, která se na povrchu zamaskuje a přes kterou budeme do rašeliniště doplňovat a kontrolovat hladinu vody podle potřeby.

Vlastní zasypání se provádí vláknitou mechovou rašelinou. Nesmí se jednat o hnojený zahradní rašelinový substrát. Rašelinu je vhodné předem navlhčit (pokud je suchá, tak špatně saje vodu.) Dáme ji mnohem více, neboť časem slehne a klesne. Při tvarování svrchní plochy myslíme na vyvýšeniny i místa nižší, kde se bude držet voda při jejím nadbytku. Okraje rašeliniště vhodně zamaskujeme, např. břidlicí nebo dlažbou. Někdo má zase okraje zasypány rašelinou, která volně přechází ve vřesoviště osázené různými druhy azalek, pěnišníků, vřesů a vřesovců. Vzhledem k tomu, že se pravidelně zalévá, dochází pak k rozšíření rosnatek samovolně i na tyto plochy.

Osázení masožravými rostlinami volíme podle ekologických nároků daných druhů a sázíme je většinou do čisté rašeliny, což milují zejména rosnatky a tučnice, nebo do rašeliníku, který vyhovuje špirlicím; buď do sníženin nebo na místa záměrně vyvýšená.

Mimoto je rašeliniště velmi vhodná plocha k pěstování i dalších kyselinomilných druhů rostlin. Já sám jsem příznivcem jen střídmého osázení takovéhoto rašeliniště dalšími rostlinami z důvodu velké konkurence pro druhy masožravé; velmi se mi osvědčil jen rojovník bahenní.

Údržba rašeliniště je jednoduchá. Zhruba 2 x ročně (na jaře a na podzim) je nutno rašeliniště zbavit plevelů, spadaného listí, případně náletu dřevin a zcela odstranit staré listy a pasti.

Během sucha kontrolujeme hladinu vody a případně ji doplňujeme, rezervní vodou dešťovou nebo měkkou vodovodní.