Tak trochu všehochuť a fotografické resty z minula
Další dávka pěkných fotek jen tak pro radost. A pak došlo i na ty ostatní, na které se někdy minule nedostalo. Na každého totiž jednou dojde!
A pokud vám bylo minulý týden poněkud špatně po přečtení si textu "vymezení", zkuste si trochu spravit náladu s následujícími fotkami a jejich komentářem.
Začneme u Sarracenia minor var. okefenokeensis, která je teď na jaře neobyčejně půvabná. Nevím, jestli na tomto snímku z přírody je to přesně ona. Prostě si to nějak přesně nevybavuji. Je to ale pěkný trsík, nemyslíte?
A toto je pravá var. okefenokeensis, ale z mojí kultury. Tato velká forma "špirlice přivřené nebo špirlice menší - chceteli-li" může dosahovat až 80-90 cm výšky a v přírodě ji nalezneme pouze v okolí Okefenokee Swamp ve státě Georgia, Ware Co. (USA). V indiánštině prý znamená tento název močálu: "země, která se houpe". To mohu potvrdit z osobní zkušenosti a mnohde jsme se "houpali" až po pás. Pokud zrovna nebylo sucho, jako předloni...to jsme pro změnu drhli kánojí o dno.
V poslední době trpí močály Okefenokee nedostatkem vody - důvody přesně neznám - ale má to ale za následek také to, že dochází ke koncentraci aligátorů severoamerických ve zbylých vodních nádržích a kanálech, což vyvolává mnohé problémy. No a pak také to, že vám občas nějaké zvíře ve velikosti vašeho auta přeběhne jen tak přes cestu. Snímek z roku 2006.
Ale zpět ke špirlici. Hlavní kořistí této špirlice jsou v přírodě mravenci. Povrch pastí proti vstupnímu otvoru je pokryt prosvítajícími hrbolatě vypouklými okénky, které mají za cíl kořist zmást a nalákat ji dovnitř efektem prosvětlení a světlých oken.
V protilehlém slunci "okénka" doslova září. Kořist je také lákána intenzivní vůní a nektarem tvořeným na obústí a pod víčkem. "A jen tak mimochodem, Sarracenia minor hraje důležitou roli v historii našeho chápání masožravých rostlin. V roce 1870, doktor Joseph Hinson Mellichamp ze Severní Karolíny sbíral jedince tohoto druhu a experimentoval s nimi ve své kuchyni, testujíc ke své (a mé!) spokojenosti, že tyto rostliny jsou opravdu masožravé. To byla první demonstrace masožravosti u jakékoliv rostliny, navzdory předpokladům o této možnosti od Johna Ellise z roku 1769 a G. T. Burnetta z roku 1829!" - jak zmiňuje Barry Rice ve svém masožravém FAQ.
A toto je pohled, který se naskytne kořisti. Speciálně pro vás jsem odstranil vrchní víčko pasti, aby do ní bylo lépe vidět. Kořist je světlem dezorientovaná a neví, kde je východ z pasti. Navic je zřejmě omámená nějakým druhem alkaloidu (rostlinného jedu), jak se v poslední době zjistilo např. u S. flava (coniin). Toho již stihla zkonzumovat docela slušné množství z kapiček nektaru, kterými je bohatě pokryto celé obústí a víčko pasti, jak je vidět i na této fotce.
Dále už je to snadné. Dezorientovaná, omámená kořist padá do pasti a o její další osud se postará vosková zóna pasti a zpětné vnitřní chlupy, které ji nedovolí uniknout. Ale příroda je mocná a tak nezapomenu, jak jsme v přírodě preparovali pasti těchto rostlin a v jejich nechutném hnijícím obsahu smradu nepopsatelného (z nadbytku kořisti!) se tlačily vypasené larvy motýla rodu Exyra, které se jejich obsahem také živí. Na snímku dole je Sarracenia flava var. rubricorpora. Další z velmi atraktivních a žádaných špirlic.
Nemohu nevidět trend posledních let vyšlechtit a zavést do kultury tu nej-zdeformovanější či nej-postiženější mucholapku. Následující klon nazývaný "Wacky Traps" tyto ambice má jistě také. Mě se ale docela líbí. A pasti, ty jsou stále funkční! Kdo by to jen řekl...
Máte rádi tučnice? Tak co říkáte na tento pěkný kříženec Pinguicula gypsicola x P. moctezumae. Rostlinu před lety vykřížil Jan Flísek a pokud nám to okolnosti dovolí, popíšeme ho společně a v dohledné době jako právoplatný kultivar. Myslím si, že si to tato krasavice zaslouží. Jinak pro představu velikosti, květináč má 13x13 cm.
A z "Mexika" do Evropy - tedy rovnou na Českolipsko. Loni jsem měl to štěstí strávit několik dnů s kamarády a amatérskými botaniky Jardou Neubauerem a Mirkem Macákem. Následující záběr vznikal za časného rána s východem slunce, kdy rostliny byly rosou doslova obaleny. Nevím, jestli se mi něco podobného ještě někdy podaří nafotit. Zajímavostí je, že tato Drosera intermedia je na Českolipsku nepůvodí a byla před lety kýmsi vysazena uměle! Nyní už má tato mikro "lokalita" asi 5 metrů čtverečných. A co myslíte, měly by se tyto rostliny vytrhat a nebo naopak ponechat svému osudu? Asi nás čeká debata na hodiny!
No a pokud se o těchto rostlinkách i obou pánech chcete dovědět více, zveme vás na výstavu masožravých rostlin v Ústí nad Labem v termínu 05.-19.09.2008. Detaily najdete zde.
Následující dva snímky jsou "resty" z minula. Kdysi jsem se tu chtěl pochubit zatahující jihoafričankou Drosera trinervia - na snímku někdy z konce zimy, kdy právě nakvétá. Nyní je již zatažená ve formě tlusých krátkých kořenů a spinká do podzimu, kdy se opět jako šípková růženka probudí. Poměrně jednoduchá kytka, jen to chce respektovat její životní cyklus a hlavně v létě nezalévat!
A takto kvete africká Genlisea hispidula. Dle mého názoru nejtolerantnější druh z celého rodu k chladu. Bezpečně toleruje i teploty kolem 15 °C. No uvidíme až se objeví další doposud nedostupné druhy.
Na následujícím snímku je Nepenthes talangensis vypěstovaná ze semínek. Teď na jaře mě rostlina velmi překvapila svojí pastí, která má velmi široké obústí; a zabarvení také není špatné. A navíc, s tímto snímkem soutěžím v naší fotografické soutěži na fóru. No a pokud i vy máte také nějakou pěknou fotku, nechcete si taky s námi zasoutěžit? Odměna je lákavá!
A loučím se vámi snímkem miniaturní orchidejky Dryadella zebrina. Asi už jsem tu kdysi nějaký snímeček dával, tento je čerstvý - z letošního jara. Kytička kvete každoročně a přesně ve stejný čas, všemi květy najednou. No a pokud byste nevěděli, co mi dát k vánocům, tak neuděláte chybu, pokud to bude nějaká další Dryadella.
Mějte pěkný a úspěšný týden a přeji vám hodně radosti nejen s masožravými rostlinami!
Začneme u Sarracenia minor var. okefenokeensis, která je teď na jaře neobyčejně půvabná. Nevím, jestli na tomto snímku z přírody je to přesně ona. Prostě si to nějak přesně nevybavuji. Je to ale pěkný trsík, nemyslíte?
A toto je pravá var. okefenokeensis, ale z mojí kultury. Tato velká forma "špirlice přivřené nebo špirlice menší - chceteli-li" může dosahovat až 80-90 cm výšky a v přírodě ji nalezneme pouze v okolí Okefenokee Swamp ve státě Georgia, Ware Co. (USA). V indiánštině prý znamená tento název močálu: "země, která se houpe". To mohu potvrdit z osobní zkušenosti a mnohde jsme se "houpali" až po pás. Pokud zrovna nebylo sucho, jako předloni...to jsme pro změnu drhli kánojí o dno.
V poslední době trpí močály Okefenokee nedostatkem vody - důvody přesně neznám - ale má to ale za následek také to, že dochází ke koncentraci aligátorů severoamerických ve zbylých vodních nádržích a kanálech, což vyvolává mnohé problémy. No a pak také to, že vám občas nějaké zvíře ve velikosti vašeho auta přeběhne jen tak přes cestu. Snímek z roku 2006.
Ale zpět ke špirlici. Hlavní kořistí této špirlice jsou v přírodě mravenci. Povrch pastí proti vstupnímu otvoru je pokryt prosvítajícími hrbolatě vypouklými okénky, které mají za cíl kořist zmást a nalákat ji dovnitř efektem prosvětlení a světlých oken.
V protilehlém slunci "okénka" doslova září. Kořist je také lákána intenzivní vůní a nektarem tvořeným na obústí a pod víčkem. "A jen tak mimochodem, Sarracenia minor hraje důležitou roli v historii našeho chápání masožravých rostlin. V roce 1870, doktor Joseph Hinson Mellichamp ze Severní Karolíny sbíral jedince tohoto druhu a experimentoval s nimi ve své kuchyni, testujíc ke své (a mé!) spokojenosti, že tyto rostliny jsou opravdu masožravé. To byla první demonstrace masožravosti u jakékoliv rostliny, navzdory předpokladům o této možnosti od Johna Ellise z roku 1769 a G. T. Burnetta z roku 1829!" - jak zmiňuje Barry Rice ve svém masožravém FAQ.
A toto je pohled, který se naskytne kořisti. Speciálně pro vás jsem odstranil vrchní víčko pasti, aby do ní bylo lépe vidět. Kořist je světlem dezorientovaná a neví, kde je východ z pasti. Navic je zřejmě omámená nějakým druhem alkaloidu (rostlinného jedu), jak se v poslední době zjistilo např. u S. flava (coniin). Toho již stihla zkonzumovat docela slušné množství z kapiček nektaru, kterými je bohatě pokryto celé obústí a víčko pasti, jak je vidět i na této fotce.
Dále už je to snadné. Dezorientovaná, omámená kořist padá do pasti a o její další osud se postará vosková zóna pasti a zpětné vnitřní chlupy, které ji nedovolí uniknout. Ale příroda je mocná a tak nezapomenu, jak jsme v přírodě preparovali pasti těchto rostlin a v jejich nechutném hnijícím obsahu smradu nepopsatelného (z nadbytku kořisti!) se tlačily vypasené larvy motýla rodu Exyra, které se jejich obsahem také živí. Na snímku dole je Sarracenia flava var. rubricorpora. Další z velmi atraktivních a žádaných špirlic.
Nemohu nevidět trend posledních let vyšlechtit a zavést do kultury tu nej-zdeformovanější či nej-postiženější mucholapku. Následující klon nazývaný "Wacky Traps" tyto ambice má jistě také. Mě se ale docela líbí. A pasti, ty jsou stále funkční! Kdo by to jen řekl...
Máte rádi tučnice? Tak co říkáte na tento pěkný kříženec Pinguicula gypsicola x P. moctezumae. Rostlinu před lety vykřížil Jan Flísek a pokud nám to okolnosti dovolí, popíšeme ho společně a v dohledné době jako právoplatný kultivar. Myslím si, že si to tato krasavice zaslouží. Jinak pro představu velikosti, květináč má 13x13 cm.
A z "Mexika" do Evropy - tedy rovnou na Českolipsko. Loni jsem měl to štěstí strávit několik dnů s kamarády a amatérskými botaniky Jardou Neubauerem a Mirkem Macákem. Následující záběr vznikal za časného rána s východem slunce, kdy rostliny byly rosou doslova obaleny. Nevím, jestli se mi něco podobného ještě někdy podaří nafotit. Zajímavostí je, že tato Drosera intermedia je na Českolipsku nepůvodí a byla před lety kýmsi vysazena uměle! Nyní už má tato mikro "lokalita" asi 5 metrů čtverečných. A co myslíte, měly by se tyto rostliny vytrhat a nebo naopak ponechat svému osudu? Asi nás čeká debata na hodiny!
No a pokud se o těchto rostlinkách i obou pánech chcete dovědět více, zveme vás na výstavu masožravých rostlin v Ústí nad Labem v termínu 05.-19.09.2008. Detaily najdete zde.
Následující dva snímky jsou "resty" z minula. Kdysi jsem se tu chtěl pochubit zatahující jihoafričankou Drosera trinervia - na snímku někdy z konce zimy, kdy právě nakvétá. Nyní je již zatažená ve formě tlusých krátkých kořenů a spinká do podzimu, kdy se opět jako šípková růženka probudí. Poměrně jednoduchá kytka, jen to chce respektovat její životní cyklus a hlavně v létě nezalévat!
A takto kvete africká Genlisea hispidula. Dle mého názoru nejtolerantnější druh z celého rodu k chladu. Bezpečně toleruje i teploty kolem 15 °C. No uvidíme až se objeví další doposud nedostupné druhy.
Na následujícím snímku je Nepenthes talangensis vypěstovaná ze semínek. Teď na jaře mě rostlina velmi překvapila svojí pastí, která má velmi široké obústí; a zabarvení také není špatné. A navíc, s tímto snímkem soutěžím v naší fotografické soutěži na fóru. No a pokud i vy máte také nějakou pěknou fotku, nechcete si taky s námi zasoutěžit? Odměna je lákavá!
A loučím se vámi snímkem miniaturní orchidejky Dryadella zebrina. Asi už jsem tu kdysi nějaký snímeček dával, tento je čerstvý - z letošního jara. Kytička kvete každoročně a přesně ve stejný čas, všemi květy najednou. No a pokud byste nevěděli, co mi dát k vánocům, tak neuděláte chybu, pokud to bude nějaká další Dryadella.
Mějte pěkný a úspěšný týden a přeji vám hodně radosti nejen s masožravými rostlinami!